V jednom čistě průzračném moři žije vodní krása, která září do všech stran. Tuto krásu  uvidět není dáno každému. To proto, že okem nelze zahlédnout, jen srdcem je možné vidět její jas.

Před mnoha lety se zrodila holčička, která miluje vodu a svit sluníčka. Ráda si hraje s vodou, hřeje se na slunci, skotačí spolu a hovoří. Promlouvá nejen s vodou, ale i se sluncem. Um vody i slunečního žáru ovládaje. Spojená je s nebem i zemí, od počátku svého zrození. Proto ji od malička nikdo neviděl.

Byla všemi opomíjená, ale nic si z toho nedělala. Našla si vždy zábavu, která jí přináší radost. Zná řeč vody a slunce, proto nikdy není sama. Stále ji doprovází.

Odmala si spolu hrají. Sluníčko ji naučilo chytat bouřky a rozjasnit nebe. Voda ji naučila zastavit déšť a utišit vodní toky. Takto si spolu spokojeně hrály roky.

V tichosti a pokoře vyrostla do krásy slunce a vody. Bouře i déšť zastavila. Jen láskou svou žijící, jas do všech stran svítící.

Z holčičky se stalo světlo žáře, tak silný jas, že jediný, kdo ji dokáže uvidět, je ten, který v sobě čistou lásku nosí, nezná klam a hanění, jen svou spásu. Takový dokáže projít po vodní hladině, do středu moře, kde přebývá a hýčká si svůj drahokam.

Drahý šperk, kterým je vše nalezeno. Krása nebes, vodní třpyt. Jejich večné spojení, v nadpozemském souznění.

BÁSNIČKA POHODKY

 VODNÍ KRÁSA

Ten květ, jenž zrozen z vody, když zříš, jen tajíš dech

Neznajíc on žádné břehy, ni tíhu na zádech

Jen pluje spokojen svou krásou, třpytí se a zahřívá

Žáru slunce, naplno si užívá

Ležmo s vodou plně spjati

Sluncem, vodou, objímati

Pln síly, krásy, záře, světla

Jenž dává voda slunci, darem, léta

 ( z knihy Pohodky slunce a vodičky)