a moři...
Sluníčko zahřívá vodičku
Nosí ji ve svém srdíčku
Vodička chladí sluníčko
Má ho plné své srdíčko
Sluníčko svítí na cestu
Vyhlíží svou vodní nevěstu
Vodičko má milá, spanilá, tolik ses mi vždy líbila
Tolik já po Tobě toužíval a přitom se v Tobě topíval
Vodičko moje spanilá, tolik ses mi vždy líbila
Tys má královna, která se já bál, být její král
Prosím, moje vodičko, chci být Tvoje sluníčko
Smyj mé strachy, obavy
Dej mi šanci být tady v Tvém objetí
Hrát si spolu, jak děti
Se sluníčkem u vody
U vody se sluncem
Být Tvým věčným milencem
Ráda přijímám...
( z knihy Dar bílého obláčku )
ŠKRTNI TOU SIRKOU TY JSI TEN ŽÁR!
Cesty vždy nevedou tak, jak by jsme si přáli, dostaneme do těla.
Chtěli mi vzít mé sny…mé děti...mou radost…můj život...mou lásku.
Jako malé dítě jsem věřila, že všichni lidé jsou hodní, dobří a dávají lásku.
A zatím jsem ve svém životě poznala jen lidskou zlobu, závist, faleš, klam a nenávist, které si dali název láska.
Kde jsou ti hodní lidé? Lidé bez masek?
Naše sny se vyplní...Láska vede
( z knihy Děvčátko se zápalkami- příběh děvčátka se zápalkami je příběhem padlých masek )
VESMÍR
Každý den žít svou krásu, svůj sen
Oblaků i země se dotýkají
Žár slunce a moudrost vody Tě objímaje
Je necháváš být
A přesto oni, se o tebe stále zajímá, chtějí tvou lásku za každou cenu vzít
Neb sami tu krásu nepoznaje, s maskami jen v boji umí žít
Ty šťasten a svobodný svým bytím, bezvrstvý, svém míru
Ta lehkost, volnost, vůně krásy, nedává jim spát,
brodícím se v soudech bahna spásy
Necháváš je být
Tou vůní laskavého smíru, dál jen žít
Vesmír, jenž má sílu
VNITŘNÍ SÍLA
,,Nemůžeš si uvědomit sebe samého takového, jaký jsi, dokud se neutkáš s tím kdo nejsi."
,,Chovat se k druhému láskyplně, neznamená dovolit jim všechno."
,,Hledáš nový svět? Přestaň jej hledat, začni jej tvořit."
(z knihy Transformační průvodce mysli od Daggy)
